Queen Mary 2 sice přišla o titul největší lodi světa, oceánům ale neohroženě vládne i po dvaceti letech (2024)

Většina lodí, které dnes plují scestujícími po mořích, jsou buď trajekty postavené pro kratší linky přes jednotlivá moře, anebo výletní lodě, jejichž smyslem je vozit pasažéry po zajímavých destinacích vEvropě,Karibiku nebo třeba Jižní Americe, a tak se nikdy příliš nevzdalují od břehů. Je pravda, že nejtragičtější námořní nehody se staly právě na trajektech, ale řada jejich tragédií souvisela spíše snekompetentností posádky nebo třeba spřetížením než sopravdovou zrádností moře.

Postavit loď odolnou veškerým rozmarům oceánského počasí není vůbec jednoduché. Rozdíl oproti běžným výletním lodím je patrný na první pohled. Queen Mary 2 má třeba ve srovnání spodobně starou Queen of the Oceans (spuštěna vroce 2002 jako Ocean Princess) trup vyšší, aby odolala velkým vlnám, a zároveň má oproti výletním lodím téměř o polovinu větší ponor. Transoceánské lodě se také stavěly strupem silnějším ve srovnání s plavidly určenými pro výletní plavby po mořích.

Lodě představovaly jediný způsob, jak se dostat zEvropy do Ameriky (samozřejmě třeba i do Austrálie) do roku 1919, kdy se podařilo poprvé přeletět Atlantik, ale reálně až do konce druhé světové války, po níž se teprve začala pozvolna rozvíjet vážně míněná mezikontinentální letecká osobní doprava.

Linkové lodě, které byly se začátkem druhé světové války konfiskovány pro vojenské potřeby (zpravidla sloužily kpřepravě vojáků), se po jejím konci ještě vrátily ke svému původnímu účelu. V50. letech byl naposledy stanoven nový rychlostní rekord vpřekonání Atlantiku s cestujícími, zásadní útlum přišel v60. letech snástupem kapacitních tryskových dopravních letadel.

Starší transoceánské lodě byly vyřazeny, a buď šly do šrotu, nebo se znich staly nastálo ukotvené atrakce. Novější byly rekonstruovány tak, aby mohly sloužit spíše jako výletní lodě, jejichž provoz byl stále výnosný, a ne kprodělečným linkovým plavbám.

Již jako hybrid použitelný koběma takovým účelům byla v60. letech stavěna loď Queen Elizabeth 2, která svým jménem odkazovala kjedné zdvojice mořských „královen“ britského rejdařství Cunard. Všeobecně se tehdy předpokládalo, že Queen Elizabeth 2 bude vůbec poslední lodí postavenou tak, aby se mohla běžně plavit přes Atlantik. Pokřtěna byla dva měsíce po prvním letu Concordu, a tak od začátku působila poněkud anachronicky.

Jenomže tím, že nakonec zbyla jediná, tak přece jenom dokázala vždy přilákat dost lidí, kteří chtěli zakusit romantiku dávných dob. A když zrovna nebyla dostatečná poptávka kplavbě přes Atlantik, byla loď dost luxusní na to, aby mohla konkurovat výletním plavidlům a vozit cestující po krásách Evropy či jiného kontinentu.

Ale zhruba po třiceti letech provozu se její vlastník rozhodl, že je načase stárnoucí „královnu“ nahradit lodí, která by byla větší, zároveň úsp*rnější – a vneposlední řadě i spolehlivější než Queen Elizabeth 2, která se potýkala sřadou zásadních technických nedostatků.

Pak tady byla i otázka velikosti. Queen Elizabeth 2 nebyla postavena sambicí, aby byla co možná největší a nejkapacitnější. Jenomže koncem 90. let zájem o plavby významně narostl – údajně vsouvislosti sfilmem Titanic. A tak bylo rozhodnuto, že Cunard potřebuje loď nejen modernější, ale také větší než Queen Elizabeth 2.

Stavba její nástupkyně a dalšího (znovu dost možná posledního) „ocean lineru“ začala vroce 2002. Cunard už nemohl stavbu zadat svému tradičnímu dodavateli, tedy skotské společnosti John Brown & Co., protože ta přestala stavět lodě v70. letech, nedlouho po dokončení Queen Elizabeth 2.

A tak se nová „královna“ stavěla mimo britské území – vChantiers de l‘Atlantique ve francouzském Saint-Nazaire, která patřila Alstomu. Nabídky na stavbu podaly také loděnice ze Severního Irska, Německa, Itálie a Norska.

Že nová loď bude opět královna, totiž Queen Mary 2, bylo jasné od začátku. Cunard postupně znovu využil jména svých možná nejslavnějších lodí zkonstruovaných krátce před druhou světovou válkou.

Ty vznikly až po jeho vynucené fúzi stradičním rivalem White Star, kdy Cunard opustil tradiční pojmenování svých plavidel skoncovkou –ia (například Lusitania, Carpathia, Scotia…). Traduje se, že první zdvojice nových lodí chtělo rejdařství pojmenovat po královně Viktorii (Queen Victoria). Tím by ostatně zachovalo své tradiční „ia“. Když ale z Cunardu napsali do Paláce prosbu, zda by směli nazvat nové plavidlo podle „největší britské královny“, potěšený král Jiří V. odpověděl, že jeho manželka, královna Marie zTecku, bude nanejvýš poctěna. A tak se po oceánech od roku 1936 plavila Queen Mary. Vroce 1938 se kní připojila Queen Elizabeth – opět pokřtěná po manželce vládnoucího panovníka, Alžbětě Bowes-Lyon.

Jméno lodi Queen Elizabeth 2 pak již nebylo míněno tak, že by byla pokřtěna po vládnoucí panovnici Alžbětě II., ale že je to druhá loď vpořadí pojmenovaná po manželce Jiřího VI. Analogicky pak vzniklo jméno Queen Mary 2 pro její nástupkyni.

Postavit Queen Mary 2 nebyl vůbec snadný úkol. Cunard, respektive jeho mateřská firma Carnival Corporation, za ni podle dostupných informací zaplatil zhruba 800 milionů amerických dolarů. Část těchto peněz skončila i vČesku, kde vznikly záchranné čluny a bezpečnostní jeřáby a také koupelnová jádra pro 1300 kajut.

Kromě materiálu bylo potřeba zaplatit i tři tisíce dělníků a tisíce dalších lidí, kteří měli se stavbou lodi co do činění. Plavidlo navrhl Stephen Payne, který se předtím i potom podílel na návrzích mnoha plavidel různých divizí Carnivalu, ale Queen Mary 2 zůstane nepochybně jeho vrcholným dílem.

Konstruktér neskrýval inspiraci jejími předchůdkyněmi Queen Elizabeth 2, ale i původní Queen Mary a také dalšími slavnými transoceánskými loděmi – včetně francouzské předválečné chlouby Normandie nebo poválečné lodi United States. Ta je historicky posledním držitelem modré stuhy za nejrychlejší přeplutí Atlantiku scestujícími.

Stavba Queen Mary 2 byla hotová až neuvěřitelně rychle na to, jaký kolos vznikal, a na to, že předtím přes třicet let nikdo transoceánskou osobní loď nestavěl. Kýl Queen Mary 2 byl položen vpolovině roku 2002, na vodu byla loď spuštěna na jaře roku 2003 a dokončena byla již na konci téhož roku.

Stavba bohužel nebyla úplně bezproblémová. Zahynulo při ní šestnáct lidí, snimiž se zřítilo lešení. Z hlediska termínů šla nicméně podle plánu.

Ať Bůh požehná loď i všechny, kdo se na ní plaví

A tak 8. ledna 2004 nastal okamžik, kdy královna Alžběta znovu křtila novou zaoceánskou loď. Zatímco vroce 1969 vzbudilo trochu rozpaky, když panovnice prohlásila, že Queen Elizabeth 2 křtí jako „Queen Elizabeth the Second“ (což by odpovídalo spíše zápisu Queen Elizabeth II a vyplývalo by ztoho, že je pojmenována po vládnoucí královně samotné), tentokrát bylo vše jasné: „I name this ship Queen Mary Two. May God bless her and all who sail in her.“ – „Pojmenovávám tuto loď Queen Mary 2. Ať Bůh požehná ji i všechny, kdo se na ní plaví.“

Bůh mohl poprvé žehnat 12. ledna 2004, kdy se Queen Mary 2 vydala na svoji panenskou plavbu ze Southamptonu do Spojených států. Cílem tehdy nebyl New York, nýbrž floridská Fort Lauderdale.

Tato plavba ani žádné jiné přeplutí Atlantiku nevynesly Queen Mary 2 zmíněnou modrou stuhu za nejrychlejší plavbu mezi Evropou a Amerikou scestujícími. To proto, že loď nespěchala.

Zatímco před druhou světovou válkou, kdy původní Queen Mary soupeřila sNormandií, a ještě v50. letech, kdy Angličanům a Francouzům „vypálila rybník“ loď United States, šlo skutečně o to, aby se cestující dostali zEvropy do Ameriky (nebo opačným směrem) co nejdříve, transatlantická plavba mezi Southamptonem a New Yorkem vQueen Mary 2 se prodává jako sedmidenní (někdy i devítidenní) a cestující stím napevno počítají. Pro ně je to zážitek – kdyby chtěli přes Atlantik rychleji, mohou letět – zatímco pro loď samotnou je pomalejší plavba jednak méně náročná a jednak mnohem úsp*rnější.

Na Floridě se tedy Queen Mary 2, jejímž prvním kapitánem byl syn prvního kapitána Queen Elizabeth 2 Ronald Warwick, objevila až 26. ledna – dva týdny po vyplutí zHampshiru. Hned na první plavbě mohla loď ukázat, nakolik se dokáže vyrovnat satlantickou bouří, neboť když odplouvala zAnglie, blížila se vichřice sporyvy o rychlosti kolem sto kilometrů. Stím se Queen Mary 2 vyrovnala bez větších nesnází, ale již o Velikonocích 2004 ji stihly první technické potíže, kvůli nimž se její plavba zAmeriky do Anglie o několik hodin protáhla.

První opravdu velká potíž přišla vroce 2006, kdy si Queen Mary 2 při vyhlídkové plavbě po Jižní Americe poškodila jeden zlodních šroubů a několik měsíců pak musela plout sníženou rychlostí – důsledkem byly hlavně změny programu vyhlídkových plaveb, při nichž vynechávala některé zastávky.

Pak ještě šestkrát – naposledy loni na jaře – musel provozovatel rušit naplánované plavby kvůli technickým závadám. Třikrát na palubě hořelo, nicméně se požáry obešly bez zranění.

Většinulet 2020 a 2021 byla Queen Mary 2 mimo provoz. Celosvětové rozšíření covidu-19 ji zastihlo na plavbě kolem světa – kterou Cunard pořádá jen jednou za několik let a zabere přes tři měsíce. Tu nedokončila.

Nejprve se zdálo, že postačí zrušit zastávky ve východní Asii, ale nakonec celá plavba skončila předčasně a Queen Mary 2 zůstala až do listopadu 2021 vdoku.

Queen Mary 2 byla svého času největší, nikoli však nejrychlejší

Jedna zjejích nejslavnějších plaveb, kdy loď dostala příležitost plně ukázat, co vní je, byla transatlantická plavba zNew Yorku do Southamptonu vříjnu 2012. Tehdy zasáhl velkou část východního pobřeží Severní Ameriky včetně New Yorku hurikán Sandy. Queen Mary 2 odrazila od terminálu vBrooklynu jen den předtím, než bouře naplno zasáhla New York a způsobila ve městě rozsáhlé záplavy.

Byla to výjimečná příležitost, kdy loď pohánělo vše, co ji pohánět může – čtyři dieselové motory i dvě pomocné plynové turbíny. Obvykle ji pohánějí jen dieselové motory, je to podstatně levnější. Queen Mary 2 tak dokázala před Sandy uniknout a cestující bezpečně a včas dopravila do Anglie.

Vroce 2004 byla Queen Mary 2 svýtlakem 79 tisíc tun a délkou 345 metrů největší osobní lodí na světě. Byla dokonce nepatrně delší než Enterprise, která byla tehdy největší letadlovou lodí, na moři nestačila vlastně jen na obří ropné supertankery.

Dnes už to neplatí, protože vznikly ještě větší výletní lodě. O primát přišla Queen Mary 2 částečně již po dvou letech – Freedom of the Seas společnosti Royal Caribbean ji překonala výtlakem. Co do délky ji překonala vroce 2009 Oasis of the Seas rovněž od Royal Caribbean.

Queen Mary 2 zůstává však největším plavidlem Cunardu. Ten několik let provozoval souběžně ji i její menší předchůdkyni Queen Elizabeth 2 a po jejím vyřazení vroce 2008 pořídil tři nové „královny“ – Queen Elizabeth, Queen Victoria a dosud ještě nezařazenou Queen Anne. Ty však patří mezi výletní lodě. Samozřejmě, že i ony občas přeplují Atlantik nebo i plují kolem světa, ale nejezdí přes oceán vrámci pravidelných linkových plaveb – ty zůstávají vyhrazeny jen pro Queen Mary 2.

Když se příležitostně plaví všechny mořské královny bok po boku, je možné uvědomit si, jak Queen Mary 2 vyniká. Nakolik působí jako loď, a ne jako plovoucí hotel – obří „panelák“ posazený na lodní trup, který vcelkovém pohledu trochu zaniká.

Dvě předchůdkyně stále „žijí“

Queen Mary 2 se při plavbách po světě setkává nejen se svými menšími sestrami, ale také se slavnými předchůdkyněmi. ZCunardových tří vyřazených „královen“ dvě dosud existují. Queen Elizabeth 2 firma prodala do Dubaje, kde měla být nastálo ukotvena a vzniknout zní hotel. Původní plány však vzaly načas za své – to když přišla Velká recese.

Vdubajském přístavu se sní opakovaně setkávaly Queen Mary 2, Queen Victoria i nová Queen Elizabeth, ale ona sama zůstávala opuštěná a nevyužitá. O osudu odstaveného plavidla se často diskutovalo, ale nic se nedělo. Situace se zlepšila až vroce 2018, kdy loď prošla rekonstrukcí a majitelé se vrátili kpůvodnímu plánu udělat zní hotel.

Tentýž osud potkal původní Queen Mary ze 30. let. Od roku 1971 je nastálo připevněna ke břehu vLong Beach v Kalifornii, je možné se vní ubytovat, pořádají se také její prohlídky (a nechybějí historky, podle nichž na ní velmi intenzivně straší). I kolem ní občas novodobé Cunardovy „královny“ proplují a nechybí pozdrav, kdy se rozezní sirény Queen Mary 2 i její předchůdkyně.

Původní Queen Elizabeth je jedinou zCunardových „královen“, která již zanikla. Po vyřazení z provozu vroce 1968 skončila rovněž vAmerice. Jejím novým majitelům však brzy začaly docházet peníze a prodali ji do Hong Kongu. Tamější vlastník loď přejmenoval na Seawise University a chtěl ji přestavět na plovoucí školu. Při rekonstrukci ktomu účelu ale začalo na někdejší Queen Elizabeth hořet a při hašení se v přístavu potopila. Později byla vyzdvižena a prodána do šrotu.

Velmi podobný osud potkal také Normandii, kterou lze rovněž považovat za nepřímou předchůdkyni dnešní Queen Mary 2 – vznikla vtéže loděnici a Sthepen Payne se netajil inspirací. Normadie byla chloubou meziválečné Francie, se starou Queen Mary se tehdy „přetahovala“ o Modrou stuhu. Počátkem září 1939, když Francie a Velká Británie vyhlásily válku Německu, zůstaly Normandie, Queen Mary i Queen Elizabeth vNew Yorku. Všechny se měly přeměnit na vojenské transportní lodě.

U obou „královen“ se to podařilo a Queen Mary a Queen Elizabeth jako rychlé transportní lodě, pro něž nepředstavovaly hrozbu ponorky (protože jim nestačily), přispěly kvítězství spojenců ve druhé světové válce. Naopak Normandie při snaze předělat ji zluxusního zaoceánského parníku na vojenský transport začala hořet, při hašení se převrátila a nezbylo než ji nechat rozebrat a sešrotovat.

Mimochodem, na vojenskou transportní loď se vprůběhu svého „života“ nakrátko změnila i Queen Elizabeth 2 – bylo to za falklandské války. Queen Mary 2 má zatím to štěstí, že tak masivní přeprava britských vojáků od jejího spuštění potřeba nebyla.

A fakticky se Queen Mary 2 nepoužívá ani kpřepravě pošty, přestože má před svým jménem předponu „RMS“, což je zkratka Royal Mail Ship – Královská poštovní loď či možná přesněji Loď Královské pošty. Britská pošta jí propůjčila toto označení jako čestné – na památku slavných předchůdkyň nejen od Cunardu, které kdysi poštu po celém světě opravdu vozily, neboť jiný způsob neexistoval.

RMS Queen Mary 2 ale paradoxně nepluje pod britskou vlajkou. Od roku 2011 vlaje nad její zádí cosi, co běžný Evropan možná identifikuje jen jako cosi červeného, co má vlevém horním rohu union jack. Když trochu zapátrá, zjistí, že je to vlajka Bermud.

Cunard (a nejen on, ale i některá další britská rejdařství) přeregistroval své lodě na Bermudy sdomovským přístavem Hamilton, což zdůvodnil tím, že britská legislativa neumožňuje kapitánům na palubě oddávat, zatímco bermudská ano. Jak ale vté době upozorňovala britská média, dává plavba pod bermudskou vlajkou také jiný pracovněprávní rámec – a umožňuje zaměstnávat členy posádky za nižší platy.

Zadarmo to není

Nasnadě je otázka, kolik svezení letošní jubilantkou stojí. Odpověď není úplně jednoduchá, ale každopádně se cena pohybuje výrazně výše než u letenek vekonomické třídě. Transatlantickou plavbu ze Southamptonu do New Yorku nabízí Cunard na svých stránkách při nákupu světším předstihem za cenu začínající zhruba na 600 librách, tedy nějakých 17 tisících korun. To je ovšem cena pro jednu osobu a do malé vnitřní kajuty bez okna (třída Britannia), vníž stráví cestující sedm nocí.

Verze soknem je již téměř za 900 liber (asi 25 tisíc korun), a ceny za větší a lépe vybavené kajuty pak rychle stoupají. Nejdražší třída nazvaná Queens Grill stojí skoro tři tisíce liber nebo ještě víc (přes 80 tisíc korun) za osobu.

V praxi jsou ceny nejméně dvojnásobné, protože jednomístné kajuty se nenabízejí, takže je potřeba ty dostupné zaplnit alespoň dvěma lidmi. Při nákupu smalým předstihem mohou být ceny vyšší, ale za určitých okolností i nižší. Zároveň ale vážně hrozí tomu, kdo si vzpomene, že by chtěl plout třeba za čtvrt roku, že už bude vyprodáno.

Plavba kolem světa se pohybuje vúplně jiném řádu. Celá zabere přes sto nocí a stojí řádově od čtyř tisíc liber. Vceně lístku je nicméně strava a plno různých zábavních aktivit včetně koncertů nebo planetária.

Podstatně lacinější než svézt se je podívat se. Některé přístavy zveřejňují termíny, kdy je Queen Mary 2 navštíví – zČeska patrně nejdostupnější je Hamburk. Letos ji severoněmecký přístav očekává čtyřikrát, poprvé připluje 14. května.